Zdraví                                 

Zdraví je v současné době u bulteriérů dost diskutovaným tématem. Původní bulteriér nebyl nijak závažně zatížen dědičnými chorobami. Nicméně postupným šlechtěním plemene a nezodpovědností některých chovatelů se situace ohledně zdraví zhoršila.

Momentálně je již ale opět dost chovatelů, kterým na zdraví plemene záleží a tak se již čím dál více setkáváme se zdravotně testovanými jedinci.

A na co je potřeba dát si u bulteriéra pozor?

1) DĚDIČNÁ HLUCHOTA

Dědičná hluchota je onemocnění, které postihuje zvířata mnoha druhů. Ve většině případů je dědičná hluchota spojena s bílým zbarvením srsti. Bílé zbarvení ovšem nemusí být pouze plášťové, onemocnět mohou i zvířata, která mají na těle jen bílé skvrny.

Příčinou hluchoty je poškození drobných řasinek, které jsou ve vnitřním uchu uvnitř tzv. hlemýždě rozkmitávány zvukem přicházejícím přes zevní zvukovod a středouší. Jsou tak vlastně nástrojem převádějícím vlnění vzduchu (kterým je ve skutečnosti každý zvuk) na elektrické impulsy. Ty jsou pak přenášeny pomocí sluchového nervu do mozku. Poškození řasinek vzniká následkem degenerace cév, které je vyživují. Proč k tomuto dochází, nebylo dosud zcela jednoznačně objasněno, je však stále zřejmější, že významnou roli v celém procesu hrají buňky cévnaté vrstvy hlemýždě, které vznikají ze stejného základu jako melanocyty (buňky produkující pigmenty způsobující zbarvení kůže a srsti). Logickým vývodem tedy je, že poškození těchto buněk vede jak ke ztrátě sluchu, tak i schopnosti produkovat pigment (bílá barva kůže a srsti je vlastně následkem úplné absence pigmentu v těchto tkáních). O správnosti tohoto vývodu svědčí i fakt, že například u dalmatinců se hluchota častěji vyskytuje u jedinců s modrýma očima (modrá barva očí je podobně jakou u bílé srsti následek úplné ztráty pigmentu v duhovce) než s očima hnědýma. Definitivně však tato myšlenka dosud potvrzena nebyla.

Přestože jde o onemocnění dědičné, k jeho rozvoji dochází až po porodu, zpravidla během prvních týdnů, a vrcholí okolo 5-7 týdne věku. Mláďata se tedy rodí slyšící a teprve v prvních týdnech života postupně ohluchnou. To je důležité z hlediska testování sluchu. Příliš brzy testovaná mláďata mohou být falešně negativní a v budoucnu mohou ještě dodatečně ohluchnout.

Jedinou spolehlivou metodou, jak otestovat dědičnou hluchotu u zvířat, je tzv. BAER test. Název je zkratkou "Brain-stem Audio Evocated Responzes", což v překladu z angličtiny znamená zvukem evokované kmenové odpovědi. Základním principem metody je, že se na hlavu zvířete nasadí elektrody (do podkoží se píchnou drobné jehličky připojené na kabely vedoucí do přístroje) a do ucha se pak pomocí sluchátek vysílá zvuk o přesných charakteristikách, a to jak z hlediska hlasitosti, tak i z hlediska tvaru zvukové vlny a tónu, tzv. "klik". Přístroj, který díky elektrodám snímá EEG mozku, pak porovnává drobné úseky tohoto záznamu (asi 12 ms) vzniklé vždy bezprostředně po kliknutí ve sluchátkách. Těchto úseků porovná několik tisíc a zjistí, které události (vlny) jsou pro všechny úseky společné. Výsledek vykreslí v křivce, která standardně obsahuje pět základních vln, představujících průchod zvukového signálu mozkem.
                                                                                                             (zdroj: MVDr. Hanuš Velebný)

2) ONEMOCNĚNÍ SRDCE

U bulteriérů se nejčastěji vyskytuje stenóza aorty - s tou se již štěně narodí, někdy se však dokáže do dospělého věku "dotáhnout" do normálu. A dále dysplazie (nedomykavost) mitrální nebo aortální chlopně. Tyto vady se vyvíjejí s růstem srdce, proto je vhodné první test srdce provádět až ve věku jednoho roku.

Kompletní vyšetření srdce se skládá z RTG a echokardiografického vyšetření, tzv. Doppler.

Defekty na chlopních jsou různého charakteru - od ztluštělých cípů chlopní po vegetace a prolapsy na chlopních. Chlopeň netěsní a vzniká slyšitelný šelest.

Vady na chlopních mohou být velmi malé - pak srdce většinou správně funguje, ale i vážné - pak je třeba stav upravit léky a psa pravidelně sledovat kardiologem. Obě tyto vady jsou zatím chirurgicky nekorigovatelné, lze pouze léky ulevit vznikajícímu srdečnímu selhání. V obou případech je možná jak progrese vady, tak i setrvání v konstantním stavu po celý život. Proto u sebemenšího podezření je třeba každoročně test opakovat, a to i v případě, že pes bez vady pochází z linií zatížených srdečními vadami (opakovat do věku 4 - 5ti let, kdy se objeví naprostá většina defektů). Srdeční vady jsou opět děděny polygenně, tzn. že se na jejich přenosu podílí více genů, proto zatím není možné určit nemocné a přenašeče analýzou DNA. Vzhledem k tomu, že vady dokáží "přeskočit" i dvě generace, je třeba provádět důslednou selekci chovných jedinců. Pro výběr chovných psů by mělo platit pravidlo krýt psy testovanými, v první generaci testovaných raději staršími 5-ti let. S každou další testovanou generací prostou dědičných defektů roste pravděpodobnost narození štěňat bez této zátěže.                                                                                                      (zdroj: KABT, MVDr. Karel Najman)

3) ONEMOCNĚNÍ LEDVIN

Mezi závažná dědičná onemocnění ledvin u bulteriérů řadíme hereditární nefritis a polycystickou ledvinu, obě tato onemocnění se přenášejí autozomálně dominantně, postižený jedinec tedy vždy onemocní.

Hereditární nefritis je přímo dědičným onemocněním bulteriérů, je přenášeno autozomálně dominatně, postižený jedinec tedy vždy onemocní a nikdy není pouze přenašečem. Pokud jsou postiženi oba rodiče, může být postiženo až 75% jejich potomků. V případě, že je postižen jeden z rodičů, nemoc se projeví až u 25% potomků. Tato nemoc je neléčitelná - lze pouze oddálit ledvinné selhání vhodnou dietou a podporou funkce ledvin. Objevuje se nejpozději do věku 8 - mi let zvířete.

Pro určení této nemoci, ale i určení nositele genového defektu, slouží jednoduchý UPC test (Urea, Protein, Creatinin) provedený z první ranní moči, ten zobrazuje poměr proteinu (bílkoviny) a kreatininu. (zdroj: MVDr. Jaroslav Kučera)

Polycystické onemocnění ledvin, zkráceně PKD (Polycystic Kidney Disease), je dědičné onemocnění, které se vyskytuje u lidí, psů, koček i jiných zvířat. Je autozomálně dominantně dědičné - stačí tedy jedna kopie mutovaného genu a nemoc se u psa projeví.

Toto onemocnění se projevuje tvorbou ledvinových cyst (dutin) vyplněných tekutinou. Tyto cysty ohrožují funkci ledvin a mohou vést k selhání ledvin a smrti nemocného jedince. PKD je nevyléčitelné chronické onemocnění, míra závažnosti se liší případ od případu. Klinické příznaky nemoci závisí na velikosti a množství cyst v ledvinách. S přibývajícím věkem se cysty zvětšují a jsou početnější. Čím větší část funkční tkáně ledvin je nahrazena nefunkčními cystami, tím dříve se začnou projevovat příznaky selhávání ledvin - postupné nechutenství, ztráta hmotnosti, zvýšený příjem tekutin, častější močení atd. K chronickému selhání ledvin u bulteriérů dochází zpravidla ve středním věku jedince. Toto onemocnění odhalí buď sonografické vyšetření nebo genetický test DNA.

4) LUXACE PATELLY

Luxace patelly (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice.

Dědičný sklon mají bulíčci k tzv. luxaci pately, tedy vykloubení čéšky. Klinicky se objevuje již ve stáří 4 až 6 měsíců věku, příznaky závisí na stupni postižení a hodnotí se stupněm 0 až 4. Jedná se o onemocnění kolenního kloubu, příčinou je strmé postavení hlavice kloubu na krčku femuru (stehenní kosti), tím je změněna osa natahovače stehna, a proto dochází k vymknutí. Další z příčin může být i ztráta normální pružnosti a oslabení vazů, či nedostatečné vyvinutí kloubní hlavy. Může být vrozená (zděděná), nebo získaná (způsobená zraněním). Mezi klinické projevy patří nadlehčování končetiny, střídavé až permanentní kulhání. Terapie je konzervativní (medikamentózní léčba) a chirurgická (hlavně u těžších stupňů luxace - operace kolenního kloubu). Vyšetření se provádí nejdříve v jednom roce.

5) KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ

Nejnáchylnější ke kožním chorobám jsou bílí jedinci. V reakci na alergeny se může rozvinout hypersenzitivita, atopie - svědivá alergická kožní reakce. Mezi příznaky patří svědění, případně druhotné kožní změny, a to zejména v oblasti hlavy, tlapek a řídce osrstěných míst.

Smrtelným onemocněním kůže je akrodermatitida, tedy vrozená porucha vstřebávání zinku. Takto postižená štěňata jsou slabá, méně sají, zaostávají v růstu a obvykle umírají ve stáří sedmi měsíců, maximálně dvou let.

Mnohem méně závažným onemocněním je tzv. neurogenní dermatitida, tedy nutkavé olizování jedné části těla, které vede až k odstranění srsti a vytvoření ošklivých ran. Toto onemocnění se většinou úspěšně léčí kortikosteroidy.

Často se může vyskytovat také ekzém mezi prsty, který může být doprovázen svědivostí a pupínky. Může se jednat pouze o reakci na např. posolené chodníky, ovšem vždy je lepší navštívit veterináře, aby vyloučil závažnější příčinu, případně doporučil vhodné přípravky.