O plemeni                 

Toto plemeno bylo koncem 19. století vyšlechtěno v Anglii křížením lehčích typů teriérů s buldoky. Jeho exteriérová i povahová podoba se však dotvářela ještě dlouhou dobu. Dnešní moderní bulteriér je středně velký, velmi osvalený silný pes, avšak temperamentnější a pohyblivější než buldok. Nemá standardem stanovenou kohoutkovou výšku, důležitá je jeho celková vyváženost. Běžně se však kohoutková výška fen pohybuje mezi 42-46 cm, hmotnost 24-30 kg, psi bývají o něco vyšší i těžší 44-50 cm a 27-37 kg. Vykytuje se v následujících barevných variantách: bílá, bílá se znaky na hlavě, trikolor, dále žíhaná, zlatá a červená v různých odstínech, černá se žíháním a to vždy v kombinaci s bílými znaky (irská strakatost), nebo všechny tyto barevné kombinace s minimem bílých znaků (celobarevné zbarvení - solid).

Charakteristickým plemenným znakem je jeho klabonosá hlava vejčitého tvaru s trojúhelníkovým šikmo uloženým okem. Ten dává bulteriérovi jeho ojedinělý výraz. Angličané jsou na své dílo právem pyšní a bulteriér je celosvětově uváděn jako "mistrovské dílo anglické kynologie".

Jeho povahové kvality vystihuje spíše jeho druhá přezdívka a to "bílý kavalír". (Původně byli bulteriéři totiž pouze bílí). Pravý bulteriér miluje lidi, je inteligentní, přátelský, veselý, ochotný ke každé hře. Svému majiteli zaručuje, že se s ním rozhodně nebude nikdy nudit. Pro svého pána je ochotný udělat cokoliv a je nutné ho zaměstnat. Není příliš vhodný ke služebnímu výcviku na profesionální úrovni, i když někteří jedinci dokázali výborné výsledky i v této oblasti. Není totiž tak mechanický jako typická služební plemena. Učí se zcela jiným stylem a nesnese dril a drezúru. Vše dělá pouze proto, aby potěšil svého pána. Dokáže být tvrdohlavý! Co se však jednou naučí si bez opakování pamatuje celý život. Neměl by být nikdy cvičen jako obranář proti lidem, protože je to proti jeho přirozenosti. Bulteriér má hlídací schopnosti vrozené a nemusí se jim učit. V dané situaci pozná bezpečně sám, kdy má svého majitele a jeho majetek ohlídat. Není zbytečně uštěkaný, ozve se pouze má-li důvod. Hodí se spíše jako pes společenský. V zemi původu je využíván čistě jako společenské sportovní plemeno. U nás je také využíván v myslivosti, kde se výborně osvědčuje k zadržení černé zvěře a v poslední době také v canisterapii, kde se skvěle uplatňuje jeho vstřícná povaha k lidem.

Ve výchově vyžaduje trpělivost a velkou důslednost. Dlouho si pamatuje, dobré, ale i špatné. U štěněte bulteriéra, snad ještě více než u ostatních plemen, je důležitá správná socializace. Od štěněcího věku je nezbytný návyk na ostatní psy a domácí zvířata. Správně vedený bulteriér je bezproblémový a milý společník v každé situaci. Doprovázet Vás může na cestách (většina bulteriérů zbožňuje jízdu autem), na výletech, do práce.

Držen by měl být doma! Pokud je držen v kotci je nutná kvalitní zateplená bouda jako u každého krátkosrstého plemene. Kotec by se však neměl stát jeho vězením. Každodenní pobyt v bytě s majitelem a dostatek pohybu je nutností!  Bulteriér byl vyšlechtěn pro lidi,  a je-li celoživotně uzavřen v kotci, silně trpí jeho psychika! Za pobyt v bytě je velmi vděčný. Pokud má vyhrazeno svoje místo a dostatek hraček, ani o něm "nevíte". Dokáže prospat celé hodiny v nepřítomnosti svého pána. Po jeho příchodu však vyžaduje pozornost. Bulteriérovi ke spokojenosti stačí každodenní vydatná hodinová procházka.

Bulteriér nevyžaduje zvláštní péči. Jeho hladká krátká srst potřebuje 2x měsíčně vykartáčovat, běžná údržba spočívá pouze v čištění očí, uší a zkracování drápků.

Náročnější, ve srovnání s jinými plemeny, je odchov štěňat. Ten kdo chce začít chovat a myslí si, že nechá fenu bulteriéra rodit v boudě by si neměl toto plemeno vůbec pořizovat. V tomto, pro fenu již tak velmi psychicky náročném období, by mělo být umístění feny v bytě v blízkosti svého pána a jeho přítomnost při porodu samozřejmostí. Feny rodí většinou přirozenou cestou. Nutná je někdy pomoc s první péčí o štěňata a to především u prvniček. Převážná většina bulteriérek svá štěňata miluje. Bohužel vzhledem ke své tělesné stavbě jsou poněkud neohrabané a nešikovné, proto někdy štěňata nechtěně zalehnou či přišlápnou. Pro chovatele je proto nezbytné fenu minimálně do dvou týdnů stáří štěňat neustále hlídat. Odměnou mu budou krásná zdravá štěňata.

Pokud Vás toto plemeno zaujalo a uvažujete o jeho pořízení, zvažte předem následující otázky:

1. Chtějí bulteriéra opravdu všichni členové rodiny?
2. Není to pouze momentální rozmar, ale důkladně promyšlená volba?
3. Jste důslední a trpěliví, zvládnete jeho výchovu?
4. Jste rozhodnuti, zda je pro Vás vhodnější spíše fenka nebo pes?
5. Pokud jste se rozhodli pro chov, budete mít dostatečné časové, finanční a prostorové možnosti na odchov štěňat?
6. Jste ochotní nechat si od chovatele poradit?
7. Máte dostatečné finanční prostředky na jeho kvalitní výživu, veterinární péči atd.?

Pokud jste na všechny otázky odpověděli ano, gratuluji, máte skvělé předpoklady stát se majitelem tohoto jedinečného plemene.